Michal Ondruška byl vychován na Slovensku, kde se liga bohužel nehraje.“Hraji pro radost a protože mě to baví, i  když to cestování je náročné“. Připravili jsme si pro něj pár otázek, na které nám ochotně odpověděl.

 

Pověz nám jak ses dostal ke Goalballu a od kolika let ho hraješ?

Ke goalballu jsem se dostal tak, že jsem se připletl mezi staršími, kteří se mu věnovali. Prvně jsem se s ním setkal, když mi bylo asi osm let. 

Pamatuješ na své goalballové první zápasy?

Pamatuji si na můj první turnaj. Měl jsem asi 11 nebo 12 let a v týmu jsem hrával s o dva roky staršími spoluhráči. Byl to školní turnaj, a my jsme dokázali porazit ještě starší protihráče.Obrovská zajímavost je i to, že s námi hrála i jedna naše spolužačka, kterou jsem už tehdy obrovsky obdivoval, protože kluci, se kterými jsme bojovali, nás vůbec nešetřili a i ona to pořádně schytávala. Navíc jsme neměli žádné chrániče na choulostivých částí těla. Ani tato naše spolužačka. 

Ve kterých klubech si do dnešního dne měl možnost hrát?

Do dnes jsem hrál za: Levoču, Dubnica nad Váhom, Brno, a za můj současný klub, Plzeň.

Jaký si zažil největší úspěch a jak byla tvá nejpovedenější sezóna?

 Největší úspěch jsme dosáhli s družstvem slovenské státní reprezentace, asi v Kanadě v roce 2003, kdy jsme v konkurenci 25 družstev, skončili mezi třináctým a šestnáctým místem, i když jsme vůbec netrénovali, a měli jsme jen asi týdenní přípravu před odletem na turnaj, i to jsme se s kolegou střídali tak, že on odtrénoval asi tři dny a odešel za povinnostmi, a já jsem přišel z práce, a obleva jsem také asi stejný čas. Moje nejúspěšnější sezóna byla, myslím, že to byla sezóna 2004-2005, kdy se nám (Slovenskému výběru) podařilo v české lize obsadit druhé místo, hned za Slavií, a před Zorou. Od té doby to už nebylo nikdy tak dobré.

Za který klub budeš v nové sezóně hrát?

 Už jsem výše zmiňoval, že tak, jako vloni i nyní, budu hájit barvy Tj Start  Plzeň. 

Jaké máš cíle do budoucna? Jak dlouho máš v plánu ještě hrát Goalball?

Golbalové cíle už nemám nijak mimořádné. Přeji si co nejlepší umístění mého klubu v dlouhodobé soutěži. Hrát goalball budu tak dlouho, dokud se najde družstvo, které bude mít o mé schopnosti zájem, a dokud to fyzicky a duševně budu zvládat. 

V osobním životě pracuješ jako masér. Masérů je dneska celá řada a navíc mezi nimi je hodně se zrakovým postižením. Vnímáš nějak konkurenci?

Konkurenci mezi maséry samozřejmě vnímám, ale jsem zaměstnanec, a mojí snahou je dělat co nejlépe tak, abych si udržel místo co nejdéle.